Vítejte v Čcheng-kungu, jednom ze symbolů čínského stavebního boomu posledních let. Město vyrostlo doslova zničeho. Problém je, že v něm zatím také skoro nikdo nežije. Italský fotograf Matteo Damiani, který místo mnohokrát navštívil, hovoří o nových, ale zcela prázdných čtvrtích, nákupních centrech isportovních stadionech. Nová výstavba je přitom financována z úvěrů, ty musí někdo splácet a to se dá těžko, pokud v postavených bytech nikdo nebydlí. Přes to se zatím staví dál ( http://www.cbsnews.com/videos/chinas-real-estate-bubble/ ).
Čínský růst vždy hodně závisel na investicích. Jejich význam ale ještě vzrostl s pádem Lehman Brothers a oslabením vývozů do USA aEvropy. Čína po roce 2009 do ekonomiky napumpovala skoro 600 miliard dolarů – většinu do stavebnictví. Investice do nového bydlení ainfrastruktury dnes proto tvoří zhruba polovinu HDP – prakticky nejvíce na světě. Přeinvestovanost na řadě míst, jako je Čcheng-kung, začíná být zjevná. Problém by nebyl tak zlý, kdyby s investicemi nerostl dluh. Od roku 2009 ale rostly čínské úvěry v průměru více jak 20procentním tempem, zatímco nominální hrubý domácí produkt tempem zhruba polovičním.
Výsledkem je výrazný nárůst vnitřního zadlužení. Podíl úvěrů na HDP vzrostl z necelých 140 % HDP v roce 2008 na přibližně 200% HDP v roce 2014. Špatných úvěrů sice zatím papírově není mnoho, avšak v posledních kvartálech rostou a řada tržních hráčů oficiální statistiky zpochybňuje.
Navíc skutečně shnilá jablka skrývá rozbujelý a neregulovaný stínový bankovní sektor. Ten nabízí podle Financial Times za vklady úroky až 36%. Pro srovnání velké regulované státní banky smí za vklady vyplatit úrok jen oněco vyšší než 3%. Aby si stínové banky mohly dovolit platit násobně vyšší úroky, musí více riskovat a spekulovat. Častokrát skupují balíky úvěrů, kterých se státní banky potřebují zbavit. Problémy stínových finančních institucí se skrze nejrůznější formy záruk mohou objevit zpátky v bilancích velkých státních bank. Paralela s rozbujelým americkým stínovým bankovním sektorem v roce 2007 je nepříjemně živá.
Čínská vláda a především regionální vlády vuplynulých letech navíc mezi bankami živily dojem, že jsou konečným garantem řady poskytnutých úvěrů. Bankrot většího podniku byl něčím těžko představitelným. To se ale vposledních měsících změnilo s tím, jak se Peking snaží státem seškrcený finanční systém liberalizovat. Posledním varováním byl pád solární firmy Chaori a další mohou následovat. Premiér Li Keqiang hovoří o nevyhnutelnosti bankrotů a regionální vlády jsou samy výrazně zadlužené.
Polehčující okolností je, že čínský realitní boom nedoprovázel, podobně jako v řadě jiných rozvíjejících se ekonomik, nárůst zadlužení v zahraničí. Čínské domácnosti totiž kvůli slabé sociální síti hodně spoří. Jejich vysoké úspory jsou ale současně prokletím. Právě kvůli vysokým sociálním rozdílům a slabé spotřebě domácností byla ekonomika nejprve extrémně závislá na vývozech a pak na investicích. Úvěry navíc rostly v posledních letech rychleji než vklady domácností u bank. Optimisté sice poukazují na to, že Číňané budou nové byty potřebovat a bez investic se neobejdou. Otázka je, zda by to neměly být úplně jiné formy bydlení a na jiných místech.
Minimálně část z masivního objemu poskytnutých úvěrů tedy může mít problémy. Nezbývá než Číně popřát, ať je to co nejméně. Čínské hospodářství je pro Evropu znatelně větším obchodním partnerem než obávané Rusko a výraznější klopýtnutí Číny může lehce vyrazit opatrně oživující Evropě dech.
Psáno pro Lidové noviny
