I když všechno půjde jak má, Řekové s druhým balíkem podle nové cestovní mapy daleko nedojedou. Poslední plán MMF počítá s tím, že daňové příjmy letos Řekům mírně porostou. Opakuje se však smutný příběh minulého roku a lednová čísla podle řeckého tisku ukazují na skoro dvaceti-procentní meziroční propad ve výběrech daně z přidané hodnoty.  Jaký smysl má tedy sledovat mapu, která znovu nikam nevede?

Řecký plán je znovu špatně připravený ze dvou důvodů. Řecko potřebuje výraznější osekání dluhu, a to i mezi oficiálními věřiteli, a současně víc než tlak na úspory musí  zachránci tlačit na reformy podporující hospodářský růst. Bez přísného tlaku na liberalizaci chráněných odvětví, trhu práce a pomoci v boji s korupcí, především při výběru daní to nepůjde a Řecko bude zralé na úplný bankrot. Takový by byl pravděpodobně neřízený, spojený s odchodem Řecka z eurozóny a s rizikem finanční nákazy v celé eurozóně.

Zdá se, že jediný důvod, proč eurozóna dnes ještě s Řeckem mluví, je strach z tohoto černého scénáře. To je špatně jak pro Řecko, tak pro eurozónu. Měnová unie, jak říká Martin Wolf z Financial Times, těžko může dlouhodobě držet pohromadě jen strachem z toho, že rozchod by všem způsobil velké škody. Silné tří-áčkové země eurozóny - Německo, Nizozemí, Finsko - se musí rozhodnout, zda chtějí Řecku skutečně pomoci postavit se na nohy a zůstat v měnové unii. Pokud ano, záchranný plán musí mít jinou strukturu, eurozónu to bude stát víc peněz a především trpělivosti.

Pokud se tvrdé jádro rozhodne, že s Řeckem solidární a trpělivou hru hrát nechce, je na čase co nejrychleji budovat ochranný val. Takový, který by umožnil kompletní bankrot Řecka, eventuální odchod z eurozóny a zamezil finanční nákaze ve zbytku periferních ekonomik. Ochranný val může být ve finále mnoho-násobně dražší než další pomoc Řekům, ale zbaví evropské politiky povinné trpělivosti s neukázněným Řeckem, která se velice špatně vysvětluje domácím voličům.

K vytvoření úspěšného ochranného valu je třeba splnit několik nutných podmínek. Dokončit cvičení s dobrovolným odpuštěním části řeckého dluhu v rukou soukromých investorů, kteří dostanou výměnou dluhopisy kryté ostatními členskými zeměmi eurozóny. Tím se výrazně sníží expozice bank vůči Řecku. Bude také nutné dokončit doplnění kapitálu do řeckých bank, jinak by běžní Řekové přišly po pádu vlastního státu o naprostou většinu svých úspor. Takový precedens by mohl vyvolat runy na banky ve slabších členských zemích, především v Portugalsku. A v neposlední řadě bude i tak muset být připravena ECB pomáhat za každou cenu všem bankám, ze kterých řecký výbuch nastartuje odliv peněz.

Ani jedna z cest není jednoduchá. Nelze jít ale donekonečna uprostřed po slepých mapách, která budou Evropu zas a znova vracet před stejnou bolestivou volbu.

 Psáno pro Lidové noviny