Koruna minulý týden jako by se na čas vymanila z marazmu střední Evropy a podařilo se jí ignorovat ztráty maďarského forintu i ostatních měn v regionu. Na malou chvíli posílila až k 27 korunám za euro. Sláva, chtělo by se zakřičet. Konečně nás přestali házet do jednoho pytle s regionálními souputníky.

Faktem je, že slabá koruna dnes poměrně rychle zlepšila konkurenceschopnost českých vývozců. Zeptejte se u hranic se Slovenskem, jaké nákupní nájezdy zažívají od východních sousedů, kde si korunu definitivně zafixovali na silných úrovních uprostřed minulého roku. Slabší kurz vyzbrojil české podnikatele solidní zbraní, a to zvlášť ve chvíli, kdy ve světě padá poptávka, sílí konkurence a mnoho odvětví čeká pročištění od méně efektivních podniků. I české domácnosti jsou teď kvůli kurzu více motivované kupovat domácí zboží a služby.

Situace v létě 2008 byla jiná – extrémně silná koruna pomohla v Česku tlumit akcelerující inflaci a motivovat k příchodu zahraniční pracovníky. Pro české podniky v tu chvíli neexistoval problém nedostatku zakázek. Poptávka byla silná, ale průmysl sháněl lidi a trápily ho zdražující vstupy. Jak vidno, slabá i silná koruna mohou být pro ekonomiku prospěšné, pokud pohyby kurzu správně odráží vzájemnou dynamiku domácích a zahraničních fundamentů.

A v tom je právě ten problém. Trh s korunou totiž ne vždy funguje zcela perfektně. Hlavním problémem, který se v době krize vyostřil, je jeho relativní mělkost. I malý obchod dnes „zařídí“ velký pohyb kurzu. Proto fundamentálně podložené pohyby koruny mají vesměs tendenci přestřelovat ať už jedním, nebo druhým směrem. A vysoká rozkolísanost kurzu bohužel není pro ekonomiku právě nejlepší. Trochu kazí radost i ze zmiňovaných výhod flexibility kurzu.
Volatilita jednak celkově ztěžuje plánování tržeb u exportujících podniků, jednak zhoršuje a zdražuje možnosti kurzového zajištění. Podle ČNB dnes celkové ztráty špatně zajištěných exportérů činí okolo 60 miliard korun. To není tak moc, když vezmete v potaz, že měsíční export Česka je zhruba 200 miliard. Slovo ztráta v tomto případě navíc neznamená nic víc, než že exportéři v dané chvíli nejsou schopni těžit z výhodnějšího kurzu. Problémem ale je, když si exportér zajistil eurové tržby ze zakázek, které nakonec kvůli krizi nemá. Pak se ze zajištěného exportéra rázem stává prodělávající spekulant, který v nevhodný okamžik vsadil na silnou korunu a může ho to stát i krk.

I když tedy flexibilní koruna v mnoha ohledech ekonomice pomáhá vyrovnávat externí šoky, náklady rozkolísanosti kurzu mohou být pro mnoho podniků bolestné.

Článek vyšel také v E15