Svět zažívá velice zvláštní dobu. Každý dlouho ví, že se potýkáme s krizí, ale podoba nepřítele se v posledních měsících dramaticky mění. Zatímco na začátku léta se zdála být jedním z hlavních problémů inflace, proti které ECB bojovala růstem úrokových sazeb, dnes je na stole problém deflační.

Proč se situace tak dramaticky rychle změnila a proč máme najednou strach z poklesu cen, když někomu by se mohl zdát docela příjemný?

 

Nepříjemné procitnutí

Globální situace se výrazně změnila na začátku podzimu po pádu Lehman Brothers, kdy se finanční krize naplno přelila do zbytku světa, především pak do eurozóny. Do té doby totiž většina investorů i analytiků (včetně mě samotného) koketovala se scénářem, ve kterém Evropa v tandemu s Asií vyvázne z americké krize s relativně malými šrámy. Prudké přiostření finanční krize ale ve finále znamenalo výrazné zhoršení dostupnosti financování pro podniky prakticky po celém světě. Reálné ekonomiky eurozóny a většiny asijských zemí najednou daleko více narážejí na neochotu bank poskytovat úvěry a příběh o slabé Americe a silném evropskoasijském tandemu vzal rychle za své. Podnikatelská nálada v Německu i ve Francii zaznamenala za poslední kvartál historicky nejprudší propad vůbec a část odvětví hlásí propady nových objednávek ne o 20 nebo 30 procent, ale o 90-100 procent. Jako kdyby někdo do ,,dobře běžícího stroje" praštil krumpáčem a ten najednou úplně přestal fungovat.

Právě změna charakteru krize na ryze globální záležitost smetla ze stolu rizika inflace a nastolila před centrální bankéře a politiky nový deflační problém. Dokud se totiž na globálních trzích hrál příběh o slabé Americe a silné Asii, těžily z toho především komodity. Růst asijské poptávky a slabý dolar hnal v první polovině roku prudce vzhůru poptávku po komoditách. Rekordní ceny ropy, plynu i základních kovů pak udržovaly vysoko inflaci i inflační očekávání. Ochlazení Asie a hlubší propad poptávky v západním světě ale nakonec srazil komodity dolů a přispěl k prudkému poklesu inflačních očekávání - v USA trhy začínají sázet na záporný růst cen v nejbližších letech.

Ožehavá otázka

Na první pohled člověka dozajista napadne otázka, proč se vlastně bát deflace? Není pro nás pokles cen nakonec výhodný, protože může přispět k rychlejšímu růstu reálných příjmů a vyšší spotřebě? Bohužel ne.

Mezi prospěšnou ,,nízkou inflací" a nebezpečnou ,,deflací" je totiž markantní rozdíl. Očekávání poklesu cen totiž lidi odrazuje od utrácení a naopak nutí k úsporám. I když jim tedy mohou růst rychleji reálné mzdy, nakonec je spíše uspoří a vzhledem k vyšším reálným sazbám jsou jak domácnosti, tak podniky motivovány brát si méně úvěrů. Nižší poptávka pak dál prohlubuje hospodářskou krizi a nutí podniky znovu zlevňovat.

Bludný kruh

Tento bludný kruh je v mnoha ohledech nebezpečnější než inflace a centrální banky i vlády v mnoha ekonomikách mu budou muset čelit. Situace je o to horší, že v mnoha ekonomikách již centrální banky srazily klíčové úrokové sazby k nule, čímž vystřílely svoji tradiční munici.

V ruce tak zbývá pouze expanzivní fiskální politika, kterou mohou a kterou by měly realizovat velké ekonomiky s dostatkem úspor. V menších ekonomikách jako Česko je bohužel fiskální expanze málo účinná, protože se nakonec může odrazit ve vyšších dovozech. Vedle uvolnění měnových podmínek se proto můžeme maximálně snažit ulevit nabídce a doufat, že se zahraniční poptávka co nejrychleji postaví na nohy. Jsme přitom naštěstí díky nízkému zadlužení podniků i domácností v lepší obranné pozici ( http://blog.ihned.cz/c3-29693490-YBures_d-kdo-je-imunni-vuci-financni-krizi ) proti zpomalení zahraniční poptávky než většina sousedů na východ i na západ od našich hranic.

Článek ve zkrácené verzi vyšel v E15